Monika Andrlová: S ruskými dětmi v táboře bez elektřiny

Moniko, jaká byla tvoje motivace zúčastnit se dobrovolnické stáže?

Chtěla jsem využít toho, že jsem ještě studentka, a vyrazit někam do zahraničí. Původně jsem přemýšlela, že znovu zkusím Erasmus, ale protože už jsem si nechtěla prodlužovat studium, hledala jsem nějakou alternativu vhodnou přímo na prázdniny. S dobrovolnickou stáží s AIESEC jsem mohla vyjet do zahraničí a zároveň i někomu pomoci, taková nabídka se mi líbila.

Co všechno bylo potřeba zařídit před samotným odletem?

S AIESEC jsem podepsala smlouvu a poté jsem poměrně zdlouhavě vyřizovala vízum.  Měla jsem ještě menší problém se zvacím dopisem, který pro vpuštění do země byl bezpodmínečně nutný, ale nakonec všechno dobře dopadlo. S podobným zařizováním jsem předtím neměla žádnou zkušenost, bylo to pro mě zase něco nového.

Jaké byly tvé první dojmy po příjezdu?

Před samotnou prací v dětském kempu jsem měla asi čtyři nebo pět dní na takzvanou „aklimatizaci“, což byla nezapomenutelná část stáže. Bydlela jsem u jedné starší místní paní, která se o mě naprosto skvěle starala. S úsměvem vzpomínám na její pohostinnost. Byla velmi milá a snažila se mi ve všem vyjít vstříc. Během těch pár dní jsem si také ve společnosti dvou slečen z ruského AIESEC prohlédla celý Petrohrad. Rozhodně bych všem doporučila udělat něco podobného – vyjet na místo určení o pár dní dříve a místo si pořádně prohlédnout.

IMG_5061

Monika (nalevo) s členkou petrohradské pobočky AIESEC a stážistkou z Hongkongu.

Jaký dojem na tebe město udělalo?

Jedná se o jedno z nejhezčích ruských měst, najdete tam spoustu pěkných památek. Musím se dokonce přiznat, že jsem od něj možná čekala větší „divočinu“. O Rusku neustále slyšíme v kontextu s mnohými extrémními událostmi, ale konkrétně Petrohrad byl dost klidný. Mnoho věcí je tam stejných jako u nás. Vyvést z míry by vás tam snad mohl jen nápis McDonald´s psaný azbukou.

Po „zahřívacích“ dnech ses přemístila do dětského tábora Medvěd. Jak to vypadalo v něm?

Tábor se nacházel kousek od Petrohradu, bylo v něm asi šedesát lidí a jen jeden ruský vedoucí.  Jemu tam vypomáhalo pár praktikantů přibližně mého věku. Stážisté jsme tam byli dohromady tři – přijela ještě slečna z Hong Kongu a kluk z Brazílie. Samotný tábor nebyl úplně příkladně veden, nehledě na to, že byl odříznut od další civilizace a neměli jsme k dispozici ani elektřinu. Mí kolegové – stážisté – navíc neuměli rusky, takže jsem zároveň sloužila jako překladatel. Myslím ale, že nakonec i přes jazykovou bariéru jsme si s některými dětmi vytvořili hezký vztah.

IMG_5203

V čem jsou ruské a české děti stejné? A v čem odlišné?

Přesto po dvou týdnech došlo ke změně na tvou žádost a působila jsi na jiných místech – na dvou příměstských táborech poblíž Petrohradu. Tam už byla situace lepší?

Bydlela jsem tam s dalšími AIESECáři v jednom hostelu, což bylo skvělé. S jednou slečnou jsme zprvu pomáhaly v příměstské školce. A ač se to může zdát jako super prostředí, vztahy mezi samotnými dětmi tam nebyly moc dobré a dokonce se občas mezi sebou surově prali. Nehledě na opětovnou jazykovou bariéru.

Petrohrad: Mnoho věcí je tam stejných jako u nás. Vyvést z míry by vás tam snad mohl jen nápis McDonald´s psaný azbukou.

Do třetice všeho dobrého jsem se poté dostala ještě do dalšího tábora, kde už jsem však byla spokojenější. Děti byly hodnější a často pocházely z multikulturních rodin, takže jsme s nimi mohli komunikovat anglicky. Na každý den jsme si pro ně připravili určité téma, kterému jsme se věnovali, a procvičovali jsme s nimi angličtinu.

Collage

„Díky všem těm momentům jsem si dokázala, že i když jsem sama daleko od domova na místě odstřiženém od okolního světa, s mnohým si poradím.“

Máš nějaký moment ze stáže, na který ráda vzpomínáš?

Moc jsem si užila čas strávený s dalšími AIESECáři, se kterými jsme trávili čas v Petrohradu. Zkrátka banda mladých lidí, večer jsme se chodili bavit, během dne jsme pořádali různé pikniky apod. Jeden piknik jsme si udělali na břehu moři, na pláži. S těmi lidmi jsem si rozuměla skvěle.

Dokázala bys shrnout, co vše ti stáž přinesla?

Zážitky jsem si přivezla dobré i horší, ale rozhodně nelituji, že jsem se do Ruska vypravila. Díky všem těm momentům jsem si dokázala, že i když jsem sama daleko od domova na místě odstřiženém od okolního světa, s mnohým si poradím. A ještě si u toho najdu kamarády a vyřeším mnoho neobvyklých situací. Jet na takovou stáž se vyplácí.

IMG_5398

Zdroj všech fotografií použitých v článku: Archiv – Monika Andrlová