…a tak jsem šla učit do Asie

 

Minulé léto se Miška rozhodla, že si vyzkouší, jaké to je na čas odejít z pohodlí domova a podílet se na zlepšení vzdělávání v krásné Indonésii. Kolik zážitků tahle země může skrývat?

 

Před mým příchodem do Indonésie jsem neměla žádná očekávání a všechno jsem nechala vyvinout spontánně. Náplní mé stáže byla výuka dětí ve školách o leadership skills, což jsou dovednosti o využití lidského potenciálu a světovém míru, spojená s charitativními účely a samozřejmě s cestováním. Každý den ve škole, které jsme měnili každý den, byl naprosto jiný.

Nejvíc jsem ale vděčná za můj úplně první den, který jsem v ní strávila. Hned po příchodu jsme se podepsali do knihy hostů a poté jsme si šli sednout do největší místnosti z celé školy. V ten moment byla tato místnost přeplněná dětmi, které nás při příchodu vítali s nadšením a upřímnými úsměvy, potleskem a nachystanými smartphony, takže jsme se v ten okamžik cítili jak celebrity jdoucí po červeném koberci. Dokonce nás přišla přivítat i ředitelka školy a pronesla projev, po kterém jsme se všem představili.

Venku na školním dvoře nás čekalo další báječné překvapení v podobě připraveného tradičního tance v podání místních dětí- všichni jsme jen nevěřícně zírali, jak se jim podařilo sladit kolem 20 děvčat v řadě, které s radostí a nemyslitelnou precizností předváděly jejich tradice.

Naprosto okouzlení touto show jsme se vydali do tříd, kde jsme dětem přednesli naše prezentace a zakončení hodiny (spíše posledních 20 minut) jsme strávili pózováním pro jejich smartphony.

Toto byl jeden z mnoha neskutečných dnů, které jsem prožila v průběhu mé stáže. Všem, kteří plánují vycestovat do jiné krajiny bych vzkázala, že se není čeho bát, lidé jsou dobří všude. A kultura? To je jen takový obal na Kinder vajíčku- to hlavní se ukrývá pod ním!