Moje začátky v AIESEC – příběhy členů

Možná už jste o tom slyšeli taky – AIESEC hledá nové členy! Než jsem se hlásil do AIESEC já, měl jsem spoustu otázek. 

Co budu dělat za práci?
Co z toho získám?
Budu zvládat AIESEC při škole? 
Co AIESEC dělá a proč? 
Jací lidé jsou v AIESEC? Budu si s nimi rozumět?

Pokud se bojíš a váháš – neboj! Všichni jsme stáli na stejném místě. Aby ses lépe orientoval/a v tom, jak to v AIESEC chodí, připravuji pro Tebe malou sérii článků – „Moje začátky v AIESEC“. V tom dnešním jsem vyzpovídal členy ze dvou poboček – z Plzně a Prahy. Oba vypráví o svých čerstvých zážitcích. Povídají o tom, co na začátku v AIESEC dělali, jaké měli pocity a kde cítí svůj největší rozvoj – co jim AIESEC dal.

Nebudu už déle zdržovat, dovol mi představit Ti Míňu z Plzně!

Honza, Ivet a Míňa, specialisté z AIESEC Plzeň na zahraniční stáže

Míňa se přidala na jaře 2019, když byla ještě na střední a začínala v oblasti odchozích stáží. Po několika měsících v AIESEC se rozhodla pokračovat na pozici tzv. Team leadera – vedoucího týmu – a tohle mi napsala o své zkušenosti. 

Míňo, co bylo na začátku náplní Tvé práce? 

Začalo to tím, že jsem volala studentům, kteří přemýšleli o tom, že pojedou na stáž do zahraničí. Scházeli jsme se, pomáhala jsem jim s výběrem stáže a všechno, co se dělo psala do našeho portálu a informovala svého team leadera. Účastnila jsem se různých setkání – celé pobočky i našeho týmu. Také jsem pomáhala marketingovému týmu s propagací stáží, třeba na filmovém festivalu Jeden svět, kde jsme měli stánek.

V čem ses zlepšila, v čem vnímáš nějvětší posun? 

Obrovský posun vidím hlavně v mém time managementu, s tím mi hodně pomohl můj team leader Ríša.  Na time management jsme měli i různé workshopy a velmi mě inspirovali také ostatní zkušenější členi.

Také cítím celkovou změnu, která lze jen těžko vyjádřit. Když chci něco dělat, tak to dělám – nebo o to alespoň usiluji. Snažím se být spokojená a ne se jen smiřovat s tím, že nejsem. Myslím na svou budoucnost. Myslím na to, co jednou budu chtít dělat a co pro to musím udělat teď. Snažím se prioritizovat a věnovat svůj čas i jen sama sobě, což pro mě předtím bylo nepředstavitelné. Nebojím se taky tolik mluvit před lidmi. Je stále co zlepšovat, ale ten největší strach je pryč a teď můžu pracovat i na projevu svého vystupování a ne jen na tom, abych to vůbec zvládla. Na to jsem moc pyšná.

Jaké jsi měla v AIESEC pocity?

Po pohovoru jsem byla šťastná, když jsem viděla, že i Kuba a Robin (pohovorující) byli tak nadšení jako já. V zápětí přišla nervozita před druhým kolem výběrového řízení. Nejsilnější moment nastal, když jsme si měli vytvořit 3 minuty povídání o některém globálním sociálním problému a já jsem celou dobu nevěděla, o čem budu mluvit. Chvilku před tím, než jsem přišla na řadu, se mi v hlavě rozsvítil problém s produkcí oblečení ze zemí 3. světa a následně přišlo i překvapení, že dokážu tolik říct. Selekce skončily a já čekala na ten rozhodující telefonát celý zbytek večera. A on přišel. A byla jsem v AIESEC! Začátky, alespoň pro mě, byly velmi emotivní. Hodně mě zasáhla první národní konference, kam se sjeli členové AIESEC z celé republiky. Potkala jsem spousta zajímavých lidí a i když jsem se občas cítila ztraceně, vždy mi někdo pomohl. I přes svůj stud a strach ze špatné angličtiny jsem jednou večer vzala mikrofon a všem těm lidem povídala o tom, jak se cítím. Plakala jsem u toho – ale nebyla jsem smutná! Byla to jen ohromná záplava emocí. A všichni mě podpořili a cítila jsem se bezpečně. 

Dan v červené mikině spolu s týmem vedení pobočky AIESEC Praha

Dnešní třešničkou na závěr je Dan z Prahy. Do AIESEC se přidal už loni na podzim a hned nato se rozhodl přidat se do týmu, který pobočku vede. V pobočce AIESEC Praha je jedním z prvních lidí, na které byste jako nováčci natrefili – má totiž mimo jiné na starost nábor nových členů.

Dane, proč ses přidal do AIESEC? 

Do AIESEC jsem se přidal s očekáváním, že je možné po půl roce získat velkou zodpovědnost, osobní rozvoj a naučit se pracovat v týmu. Nečekal jsem, že tu najdu hromadu lidí, kteří mají stejné hodnoty a dokonce ví, jak je smysluplně realizovat. Takže myšlenka rozvíjet vůdcovství nebo tzv. leadership v mladých lidech a zároveň hodnoty a schopnosti, které svět právě potřebuje, mi otevřela oči. Dalo mi to silnou naději, že svět je na dobré cestě.

To mě taky motivovalo aplikovat do vedení pobočky, abych mohl tuhle myšlenku rozvíjet, zažít opravdovou zodpovědnost a dělat v životě něco smysluplného, jak pro svět tak i pro mou budoucnost.

V čem ses nejvíc posunul?

Za těch několik měsíců jsem se posunul ve všem od nějakého osobnostního seberozvoje až po strategické plánování a implementaci procesů na národní úrovni. Získal jsem stabilitu ve stresových obdobích, kde zkouškové byla jen třešnička na dortu. Naučil jsem se spoléhat nejen na sebe, delegovat zodpovědnost a pochopit práci s motivací v praxi.

Co vlastně máš v AIESEC na starost?

Má role ve vedení pobočky obnáší organizaci náboru vhodných členů do pobočky, tak i později na pozice vedoucích týmu. Obnáší to i správnou přípravu na vedení týmu a kontrolu, že týmy fungují. Prakticky jsem zodpovědný za vše, co se týká členů od náboru, přes jejich rozvoj a výkony až po jejich následné kroky na vyšší pozice. Nikdy se mi nestalo, že bych dělal to stejné dva týdny po sobě. Jeden týden se soustředím na analýzu dat z minulosti, jiný týden na kalibraci práce týmů a další týden na plánování budoucí strukturu pobočky. Učím novým vědomostem za pochodu a je tolik prostor na zlepšení, že je někdy těžké si vybrat, co je dlouhodobě důležité. Baví mě si číst si o principech, které se používají v úspěšných firmách a já si to můžu klidně vyzkoušet implementovat v podobném prostředí, ne jen o tom číst.

Tak co, zaujaly Tě příběhy Míni a Dana? Každý si svůj příběh psal trochu jinak, ale oba spojuje rozhodnutí vzít budoucnost do vlastních rukou.

A jaký bude Tvůj příběh? Začni ho psát na
https://link.aiesec.cz/shape-your-future



Profilový obrázek

About the author