Jak se dostat na dobrovolnickou stáž v době covidu?

Filip Krčmař v létě vyráží do Gruzie na svou dobrovolnickou stáž. V následujícím rozhovoru vám vlastními slovy řekne, jak vypadá celý proces od začátku až do konce a jak ho ovlivnila celosvětová pandemie.

Filipe, řekneš nám na úvod něco o sobě?

Jasně, studuju historii na Masárně. Momentálně jsem ve druháku. Rád poznávám nové lidi a jsem AIESECář. To je taky jeden z důvodů, proč jsem se přidal. Chtěl jsem poznat nové lidi a naučit se praktickým věcem, co se mi budou hodit v budoucnu. V AIESEC jsem teď na pozici team leadera, kde vedu skupinku lidí, se kterou se staráme o produkt outgoing Global Volunteer. Tedy o vyjíždějící stážisty. Tento produkt mi dává smysl a chci si ho sám vyzkoušet, věřím mu.

Proč jsi se rozhodl jet na stáž a co všechno za možnosti jsi zvažoval?

Erasmus mi teď nedával smysl a tohle je alternativa na to, jak vycestovat na delší dobu. Nechci zůstat přes léto v Česku, ale chci vyjet do ciziny. Přemýšlel jsem ještě nad Work and Travel, ale chtěl jsem zůstat poblíž, ideálně v Evropě. Gruzie je pořád dost blízko. Work and Travel je na celé léto, ale já chci více cestovat a s kamarády se ještě chystáme na cestu do Santiaga de Compostela. Taky má Work and Travel asi počátečně vyšší náklady a i tak mě láká spíše Kanada. Je potřeba vybavovat si víza a mnohem více dokumentů. Když jsem hledal práci v Kanadě, tak jsem i díky tetě našel nějakou práci na farmách v zemědělství, ale dali by mi vědět až někdy v dubnu, jestli na léto něco bude nebo ne. Pak už by ale trvalo moc dlouho vybavit víza a potvrzení od zaměstnavatele, co je s tím spojeno. Nechávám to ještě jako možnost do budoucna. Nad Erasmem jsem přemýšlel, ale teď v coroně je všechno online, takže to nemá moc smysl. Je to na celý semestr, a tak to nechám spíš až na magistra.

Jaký máš pohled na cestování v době corony? Brání ti něco vycestovat?

Známá byla teď v Mexiku, cestování je dost omezené. Loni jsem byl v Maďarsku a bylo to v pohodě, téměř bez omezení. Teď věřím, že už to bude dobré a v létě vycestuji a nebudu muset stáž odkládat. S vakcínou je to o to reálnější, ale záleží země od země. Například Indonésie je teď pořád špatná. Určitě je potřeba dávat pozor na restrikce v každé zemi. Je to s covidem nejisté, ale pokud to letos přece jen nevyjde, tak si stáž přesunu na příští rok nebo i jinou dobu mezi semestry.

Popíšeš nám, jak vypadá proces toho, jak se dostat na stáž?

Napřed se registruješ na aiesec.cz a lidi z AIESEC ti zavolají. Maily nejsou efektivní, tak rovnou voláme. Domluvíme si první schůzku, abychom zjistili něco víc o člověku. Na tom základě najdeme možné stáže podle zálib a pošleme ti to, ať si to projdeš. Společně se pak pobavíme, co se ti tam líbí a nelíbí a vybereme, na kterou stáž podáš přihlášku. Respektive, pokud si nevybereš, pokračujeme v hledání. Můžeme se i opět víc pobavit, abychom se více poznali a dokázali hledat lépe.

Potom, až si stáž vybereš, přihlásíš se a ozve se ti druhá strana, zahraniční pobočka. Domluví se s tebou na přijímacím řízení. Může to bý hovor jako interview nebo poslání videa, případně jenom poslat dokument. Já osobně jsem natáčel 4 minutové video, kde jsem se představil a řekl, proč jsem vhodný kandidát a proč chci do Gruzie. Potom se na aiesec.org ve své aplikačce můžu dívat na celý postup. Je to pěkně interaktivní a navede tě to k tomu, co je potřeba vyplnit za dokumenty. Není to nic složitého. Celé to zabere zhruba hodinu. Vyplňuje se například “acceptance note” nebo se tady souhlasí se smlouvou. Je to online, takže to jde opravdu rychle. Potom zaplatíš poplatek a může tě odsouhlasit domácí pobočka, hned potom i zahraniční. To potvrdí, že obě strany souhlasí se stážistou na daném projektu. Já jsem musel i vytisknout jeden dokument Gruzii, podepsat, naskenovat a poslat jim. Některé země to požadují.

Potom už řeším letenky a přípravný seminář, který se koná před začátkem stáže. No a potom už se jede na stáž. Po návratu se zase stážista účastní tzv. debriefingu se svým manažerem, který s ním byl v kontaktu celou dobu. Zhodnotí tak celou stáž a co mu dala. Obě strany AIESEC mezi sebou celou dobu komunikují. To zajistí, že kdybych něco potřeboval řešit, mám se na koho obrátit. Oproti Erasmu tu není tolik dokumentů k vyřizování. Za týden může mít člověk vybavenou stáž, pokud sám reaguje :D Já jsem byl vybavený za den!

Jakou máš podporu od vysílající pobočky? Co všechno zařídí?

Podpora je od začátku výběru stáže až do konce. Celou dobu má stážista přiřazeného manažera, se kterým komunikuje. Ideálně po celou dobu stáže, ale může se stát, že v místě projektu není pořádný přístup na internet nebo na to ani nemyslíš.

Manažer hlídá, jestli máš zařízené letenky a pojištění. Dřív jsme i s tímto pomáhali, ale dnes už si to každý vybavuje sám a nepotřebuje pomoc. Samozřejmě, pokud se zeptá, tak pomůžeme i s tímto.

Na přípravném semináři, říkáme mu “outgoing preparation seminar” nebo jen OPS, se baví o té zemi, kam stážista jede, jaké má povinnosti, ke kterým se zavázal a na co má právo (všechno je popsáno v jednom z dokumentů, co je třeba si přečíst). Není to o konkrétním projektu, to se dozví detailně od zahraniční pobočky. A když na projekt přijede, má zase “incoming preparation seminar” neboli IPS, kde stážistu provedou vším potřebným a ukážou trochu, jak to v daném místě vypadá, kde co sežene a kam například zajít na jídlo.

Teď v době covidu se bydlí v apartmánech nebo jiných typech ubytování a ne v rodinách, což je taky častá varianta na dobrovolnických projektech. Kvůli bezpečnosti je teď ale ubytování zajišťováno zvlášť.

Jakou máš podporu od zahraniční pobočky? Zodpoví všechny dotazy? V čem jsou nápomocní?

Před odjezdem pobočka posílá různé materiály o Gruzii a stáži. Mám taky prostor na otázky, které mi vždycky zodpoví. Podávají i informace o covidu v zemi. Důležité je jenom se na začátku domluvit, kde spolu budete komunikovat. Většinou se komunikuje přes Whatsapp a Facebook.

Zase ale záleží na každé zemi. Portugalsko posílá hodně bookletů i ohledně covidu. Indonésie tak jednou za 3 měsíce, to stejné je s Gruzií. Když něco potřebuju, tak jim rovnou napíšu a reagují rychle. Do 24 hodin mám odpověď. Někde mají i skupiny pro stážisty, co jedou na stejný projekt, a komunikují s nimi tam.

Popíšeš mi projekt, na který ses dostal? Co tam bude dělat a jaké z toho máš benefity?

Jmenuje se StepUp a je v Tbilisi. Točí se kolem Sustainable Development Goals (SDGs) a tento projekt je zaměřený na číslo 8 - Decent Work and Economic Growth. Budu učit středoškoláky a budu s nimi probírat věci, co se ve škole nenaučí. Jsou to věci ohledně seberozvoje, jako například jak prezentovat a debatovat, jak se připravit na pracovní pohovor, plánovat si osobní cíle, jak mluvit, aby to lidi zaujalo a taky budu sledovat jejich posun.

S tímto už mám právě zkušenost z AIESEC, takže mi to celé přijde super. Zlepšovat se budou jak oni, tak já. V Brně provádím na hradě, takže mám i další zkušenost, jenom ne v angličtině, takže tohle je takový “level up”. Co tam byly požadavky na projekt, tak pochopitelně angličtina, ale taky psychologie. Tu jsem moc nechápal a ani s ní zkušenosti nemám, a přesto mě vybrali.

Co tě ještě do odjezdu čeká?

Letenky, ty zatím nemám. Uvidím, jak se bude situace ještě vyvíjet. Víza nepotřebuju, takže ty neřeším. Co budu řešit je pojištění, ale to má čas. Očkování do Gruzie taky nepotřebuju, to je spíš tak do jižní Ameriky, ale pomůže s tím i zahraniční pobočka nebo se dá odkázat na ministerstvo zdravotnictví. To je myslím všechno.

Máš nějakou radu nebo tip pro lidi, co o stáži přemýšlí, ale nejsou si jistí?

Pokud chtějí vyjet na dobrovolnickou stáž, tak je potřeba fakt reagovat. Těch stáží ubývá a ty nejlepší jsou rychle rozebrané. Na druhou stranu dáváme jistotu, že když člověk kvůli covidu nevyjede v termín který měl, může si přesunout termín nebo vybrat projekt jinde. Tady narážím třeba na nákup letenek. S tím je lepší chvíli počkat, pokud máš na stáž jet třeba až za půl roku.

Stává se, že nám teď studenti říkají, že přišli o brigádu a neví, jestli si stihnou vydělat nebo se nedomluví s rodiči a ti to pak zatrhnou. S covidem se taky posunuly termíny zkoušek, tak je to teď dost rozházené. Přesto se AIESEC snaží vždy vyhovět a být flexibilní vůči náhlým změnám.

Pokud chtějí vyjet, přes AIESEC je to dobrá možnost. Je to sice investice, jelikož jde o dobrovolnický projekt, ale ta investice se vrátí. Poznáš novou kulturu a jak jsou lidé zvyklí žít v jiné zemi, jak fungují, jaké mají zvyky a jídlo, a to pak můžeš srovnávat s tím, co znáš z domu. Hrozně tě to obohatí, i když to nemusí být na první pohled vidět.