My Leadership Story: Cesta na začátek

Zbývá několik minut do páté hodiny ranní. K summitu Mt. Rinjani zbývá několik desítek metrů. Na vrchol se dostávám souběžně s východem slunce. Takový výhled se jen těžko popisuje, když sluneční paprsky osvítí oblaka a Vy stojíte nad tím vším ve výšce přes 3 700 m.n.m. a nad hlavou vidíte temnou oblohu s miliony hvězd. To člověka trochu změní.

Výstup na nejvyšší bod ostrova Lombok, je mezi Indonésany považován za velmi obtížný a pokud se k němu odváží, tak většinou pouze po měsících intenzivní přípravy a tréninku. Musím přiznat, že to skutečně namáhavé bylo, avšak cestou na sopku jsme předešli výpravu Indonésanů a druhý den cestou dolů jsme je opět potkali jen o kus dál od místa, kde jsme je předešli. Tihle zřejmě moc poctivě netrénovali.

Byl to pouze jeden z mnoha neskutečných a doslova život měnících zážitků. Já měl to štěstí a mohl jsem se podívat na nádherná místa, která jsem znal pouze z internetu. Ať už to byla návštěva domorodého kmene Baduy žijícího co nejblíže původnímu stylu života (například chodí naboso a ať už cestují kamkoliv, tak vždy pouze pěšky), výlety v okolí Jakarty, návštěva Yogyakarty, kde můžete vidět chrámy Borobudur a Prambanan, ostrovy Bali, Lombok a další místa. To potěší každého cestovatele. Nicméně stáž mi umožnila prožít něco neuvěřitelného i na zcela jiné úrovni.

Nedokázal jsem si představit a nevěřil jsem, že mohou být lidé tak milí a přívětiví. Obzvláště, když Vás ani neznají. V mé hostitelské rodině jsem nebyl hostem na dva měsíce. Byl jsem synem a nyní jsem synem žijící v zahraničí. Na přidělené škole sem učil matematiku a angličtinu a pravda, že škola nebyla nijak luxusní, ba naopak. O to více potěšil zájem a snaha dětí, které si prostě zamilujete i když děti nemáte obecně moc rádi, jako třeba já.

Ve zbylém čase sem pracoval v designerské společnosti, kde jsem se stal opět členem jedné velké rodiny. V ní byla řada muslimů, křesťanů, budhistů, hinduistů, ateistů a jen těžko bych hledal lepší příklad harmonie. Zkušenost, kterou bych v dnešní vypjaté situaci přál každému „slušnému“ Čechovi.

Můj život se už navždy bude dělit na část před stáží a po stáži. Otevře Vám to oči takovým způsobem, že už je nikdy nebudete chtít, ale především moct, zavřít. Je to požehnání a prokletí zároveň. Já bych však neměnil a všem bych moc přál, aby měli podobnou zkušenost. Zkušenost, která Vám ukáže cestu ke štěstí tak, jako ukázala mně. A tak sem se vrátil zpět a zjistil jsem, že stojím na začátku nové cesty. Kam povede nevím, ale kráčím po ní teprve chvíli a vím jistě, že můj život nikdy nebyl lepší, šťastnější a naplněnější. A na zkušenost k nezaplacení to ani nevyšlo draho.

Ondra, 24 let, Indonésie

Na závěr ti prozradíme malé tajemství – nikdy to nebude dokonalé! Vždycky se najde nějaká výmluva proč cestu odložit a raději zůstat v klidu doma než objevovat svět 🙂 Proto raději přestaň hledat výmluvy a vyraz na cestu! ⬇️

Profilový obrázek

About the author