Alžběta Jančová v Indonésii aneb jak Vás může přivítat Malang

 

Alžběta se rozhodla pro stáž v Indonésii, měla možnost poznat zdejší kulturu i své slabé a silné stránky. Procvičila zde také svojí angličtinu. Proč si vlastně vybrala Indonésii a co zajímavého zde zažila?

IMG_20150906_223101

Proč ses vlastně rozhodla jet na stáž do zahraničí?

Prvním impulsem byla touha naučit se komunikovat v angličtině a zbavit se ostychu hovořit cizím jazykem. Díky studiu jsem také nemohla tolik cestovat a s rodiči jsem se nepodívala dál než do Německa. Kvůli těmto důvodům jsem si vybrala opravdu vzdálenou zemi. Toužila jsem poznat novou kulturu, lidi a vyzkoušet si žít na pár týdnů na druhém konci světa.

Proč sis pro svoji stáž vybrala právě Indonésii?

Když jsem se rozhodovala jakou zemi navštívit, hlavní kritérium bylo, aby to byla exotická země, hodně daleko, s odlišnou kulturou a prostředím. Nejdříve mě napadala Srí Lanka nebo Indonésie. Rozhodla jsem se pro Indonésii zejména z toho důvodu, že životní náklady jsou zde vážně na hodně nízké úrovni, je tady jiné klima a také odlišné náboženství.

Rozhodla jsi se pro učení angličtiny. Proč vlastně?

Říká se, že když někoho učíš, učíš zároveň i samu sebe. Nabídky stáží, ze kterých jsem si vybírala, byly hlavně stáže, které nabízeli učení angličtiny. Také mě zaujalo, že každá stáž kladla podmínky na prezentaci své země a mám pocit, že v tak vzdálené zemi je ,,Česká republika“ hodně cizí slovo a mě velmi baví vyprávět o mé zemi.

Říká se, že cestováním člověk pozná sám sebe. Co sis ze stáže odnesla Ty?

Přesně to jsem si také myslela. Po absolvování této stáže však nemůžu úplně souhlasit. Rozhodně jsem se naučila spoléhat pouze sama na sebe. Během stáže jsem neustále improvizovala. Zjistila jsem, že jsem neuvěřitelně vynalézavý a tvůrčí člověk. Spíše než poznávání sám sebe jsem rozvíjela své silné stránky a poznala ty opravdu stinné. Myslím, že jsem konečně přišla na to, co mě nejvíce naplňuje, jak bych chtěla vést svůj další život a hlavně jsem poznala, že samota není nic pro mě, že potřebuji kolem sebe lidi. Naopak také vím, že jsou chvíle, kdy je nejlepší se zavřít do svého pokoje a zanadávat si a postěžovat pouze v soukromí.

Co Tě během stáže nejvíce překvapilo?

První velké překvápko bylo, že jsem ze všech stážistů byla nejstarší. Díky tomu mě brali jako starší ségru. Ne úplně mě překvapilo, ale spíš se mi potvrdilo, že Asiati – lidé  Číny a Tchaj-wanu jsou trošku jako děti. Jinak žádné extra překvapení si momentálně neuvědomuji. Před cestou do Indonésie jsem hodně četla a sledovala různé dokumenty, takže jsem věděla do čeho jdu.

Na jaký moment stáže nejraději vzpomínáš?

Rozhodně nejvíce vzpomínám na svoji hostitelskou rodinu. Měla jsem vážně štěstí, že právě u nich jsem mohla bydlet. Podnikali jsme spolu spoustu výletů. Když jsem potřebovala nakoupit, vždy mě brali do těch nejlepších obchodů. Ve chvíli, kdy jsem se nudila, vymysleli nějaký plán. Budu také vzpomínat na členy z AIESEC z univerzity Brawijaya. Nikdy také nezapomenu na úplně jiné ovzduší, které nejspíše bylo z kouře cigaret, které kouřil opravdu každý chlap v Indonésii. A taky na Gado-Gado což je mé oblíbené jídlo z Indonésie.

Jaký byl Tvůj nejkurióznější zážitek?

Zážitků, které bych mohla označit za kuriózní, je opravdu spousta. Na co však nezapomenu je moment, kdy jsem dorazila poprvé do mé hostitelské rodiny a po pár větách, kdy jsme se seznamovali, začalo zemětřesení. Bylo naštěstí krátké a po návratu do domu mi bylo řečeno, že tímto způsobem mě vítá Malang.

 IMG_20150829_151019IMG_20150805_093147

Jan Soukup

About the author