Dobrovolníkem do země neúprosého slunce

Pyramidy v záři neúprosného slunce, blankytné moře, rozsáhlá poušť. Ale také islám, který dnes nahání nemalému počtu lidí strach už samotnou svou přítomností. Tak si většina našinců představí Egypt. Jaký je ale pohledem stážisty ve studenty řízené neziskové organizaci? A jak jsem se tam vlastně ocitl?

Když jsem se rozhodl strávit léto jako dobrovolník v Egyptě, snad všichni se divili a mnozí mi to rozmlouvali. Koneckonců, snad všichni mají ještě na paměti svržení režimu Husního Mubaraka v roce 2011 a letní převrat v roce 2013, díky kterému převzala moc do rukou armáda. Káhira tedy pro mnoho lidí nezněla jako lákavá destinace, i přes pamětihodnosti a nádherná zákoutí, která nabízí. Mě tam však lákalo něco jiného – přátelství, které jsem navázal s několika mladými egypťany na stáži přes AIESEC v Indii v roce 2013 a možnost poznat zemi, která ovlivňuje jejich světonázor. Před dvěma lety jsem s nimi spolupracoval na projektu, zaměřeném na sociální podnikání a vzdělávání. A teď byl pro změnu jeden z mých tehdejších egyptských kamarádů v roli organizátora dobrovolnických projektů. A mne zaujal jeden z nich – Step up from high school.

Projekt byl zaměřený na středoškoláky, kteří podobně jako u nás váhají, čemu se věnovat na vysoké škole a později i v životě. I když jsem už na veřejnosti prezentoval vícekrát, přesto byla velká výzva sestavit program kariérního rozvoje a připravit prezentace, skrze které bychom mohli naše zkušenosti a rady od osobností, jako byl Steve Jobs, co nejlépe předat mladým lidem z úplně jiného civilizačního okruhu. „Jak si tohle můžou vyložit? Není tenhle příklad známý jen těm, kteří vyrůstali na západě?“ Naštěstí byli pořád nablízku kolegové z Turecka, Indie, Číny, Keni a Mexika a několik místních členů AIESEC, kteří nám pomohli prezentace doladit a nezaleknout se úkolu který byl před námi. Kromě přednášek o tom, jak hledat své silné stránky a silnou vnitřní motivaci a seminářů s přiklady úspěšných lidí, kteří nejdříve také netušili čemu se věnovat během studia, jsme studenty provedli i workshopy, kde si měli vytvořit plán postupu po skončení programu.

Ve workshopech jsme také vyzvali egyptské studenty, aby se přihlásili a podělili o své myšlenky a pocity. Brali to docela vážně a díky aktivnímu zapojení si z programu hodně odnesli. Jeden student se například zvedl ze židle a promluvil o své nejsilnější touze – přispívat k mírovému řešení konfliktů na blízkém východě, které ho připravily o dědu. Do řeči mu vstoupila jednadvacetiletá kolegyně z Mexika: „Tak proč se nechystáš studovat mezinárodní vztahy jako já?“ Otázka chvíli visí ve vzduchu, načež Youssef odpovídá, že o tom ještě nepřemýšlel a děkuje, že jsme mu otevřeli oči. Na konci společného týdne na jedné ze škol nás pak překvapili stromkem, plným děkovných dopisů, ve kterých zmiňovali, co jim program dal.

Kromě stáže jsem měl možnost procestovat skoro celý Egypt křížem kráž. Vynechal jsem Sinaj, který tou dobou nebyl dostatečně bezpečný, ale navštívil jsem rozmanitá místa – Alexandrii s mírnějším sluncem a kosmopolitní atmosférou, pyramidy v Gíze a Sakkáře, Hurghadu, Černou a bílou poušť, bájný Luxor nebo sluncem rozpálený Asuán. Pokud mi nějaké město tolik nesedlo, byla to Hurghada. Uprostřed léta byla prakticky vylidněná, až na několik poláků a rusů, a působila jak kulisy města duchů zašlého času. Zato zcela jedinečným zážitkem pro mě byla dvoudenní cesta džípy skrz Černou a bílou poušť, na které jsme spali pod širákem a čistili si zuby mezi písečnými dunami. Splnil jsem si tak s lehkostí sen o tom, že bych se někdy vydal na cestu pouští jako nomád z dávných časů. Navíc jsme do pouště jeli ve velké skupině s 6 džípy a zkušenými řidiči, takže jsme se mohli kochat pouští bez zbytečných starostí a dobře se při tom bavit.

Když někomu říkám, že jsem byl minulé léto v Egyptě, musím se zkrátka tiše smát pod vousy – Egypt, jaký jsem poznal, je značně odlišný a v mnoha ohledech barvitější, než jak ho líčí cestovní kanceláře, které prodávají pobytové zájezdy.

 

Profilový obrázek

About the author