Lucka na stáži v zemi Drákuly

11230848_646041735540840_817978338715951800_n11030915_10153601542483072_5150029667408718400_n19918_10153666003278072_833664725130146598_n

 

 

Proč sis vybrala pro svou stáž právě Rumunsko?

Vybrala jsem si Rumunsko na doporučení od kamarádů a celkem mě zajímá legenda o Drákulovi. Rumunsko je proslulé Drákulou, tak jsem si říkala, že se chci podívat do země, kde Drákula údajně žil.

Bylo Rumunsko jasný favorit, nebo si se rozhodovala mezi další destinací?

Původně jsem se rozhodovala mezi Rumunskem a Indonésií. Nakonec jsem se rozhodla jako první zkusit Evropu a příště někam dál.

Zažila jsi kulturní šok?

Velký kulturní šok nebyl. Jediné, co mě tak překvapilo, bylo, že Rumunky jsou otevřené jakémukoliv fyzickému kontaktu. A kouření! Kouří se všude možně. Nikde to není zakázané.

Jak dlouho si byla v Rumunsku?

Byla jsem tam skoro 8 týdnů. Moje stáž trvala 6 týdnů. Přijela jsem o týden dříve. Odjížděla jsem jako jedna z posledních.

Co bylo tvým úkolem?

Pracovala jsem na projektu Experience around  the World. Mým úkolem bylo učit sirotky v sirotčincích angličtinu, o naší kultuře a obecně o Česku. S kolegou z Pákistánu jsem pracovala ve dvou centrech. Pracovali jsme 2 hodiny dvakrát týdně. Takže 10 hodin čistého času práce s dětma, zbytek času jsem využila na přípravu a na cestování. Děti byly velmi chytré, všechno hned chápaly.

Kde jsi bydlela?

Ubytovaní jsme byli všichni pospolu na studentské luxusnější ubytovně. Všichni jsme bydleli na jednom patře, takže angličtina jela 24 hodin denně. Díky tomu jsem se seznámila i s lidmi z jiných projektů a různých zemí např. Pákistán, Malajsie, Singapur, Indie, Hong-Kong, Mexiko…. Byla jsem tam jediná Češka a jedna z mála z Evropy.

 

Jak tě přijali ostatní? Byli zpočátku nějaké rozpory, jelikož tam byl střet několika kulturních světů?

Bariéry nebyly vůbec žádné. Už předtím jsme byli v kontaktu na Facebooku.  Dokonce jsem dávala na FB i video, jak se těším na stáž, které už před mým odjezdem zvedlo vlnu emocí :). Na ubytovnu jsem přijela mezi posledníma,  bylo příjemné, že mě čekali a vítali mě „Lucy, Lucy, Lucy is coming“. To bylo hrozně fajn.

Jak jste si padli do oka?

Myslím, že hodně v pohodě.  Při odjezdu jsme si psali vzkazy na vlajky a většina mi napsala hlášku: The only thing what you need is czech girl and czech beer. Takže Česko asi mají rádi.

Byli zpočátku nějaké bariéry?

Myslím, že nebyli žádné bariéry. Měla jsem nejprve strach z muslimů. Ale můj parťák byl taky muslim a byl to nejúžasnější člověk na světě. A vlastně většina týmu byli muslimové. Jsou to nejvstřícnější lidi, které jsem kdy potkala. Dodržovali ramadán. Večer dělali večeři pro všechny. Neztotožňuju se s tím, co se tady děje. Co o muslimech koluje.  Myslím, že jsou mnohem milejší než někteří Češi. Potkala jsem jenom hodné muslimy. Mám pouze kladnou zkušenost. Úžasní lidi. Dala bych za ně ruku do ohně.

Kontakt s muslimy ti změnil pohled na svět?

Myslím si, že jsem tolerantní v těchto věcech. (Rozdílné kultury, náboženství…) Když jsem přijela tam a začala jsem se s nimi bavit, tak se mi převrátil celý svět.  Říkala jsem si: Proč ty média říkají to, co říkají? To je špatně.

I jak oni sami vnímají, když tam propukne nějaký útok. Bavila jsem se o tom s kamarádkou z Tunisu a ta říkala, že to média strašně nafukují, že to berou jinak.  Ano terorismus tam je, ale není to tak, jak to říkají média.

 

Co ti v Rumunsku scházelo z Česka?

Nechybělo mi vůbec nic. Samozřejmě přátelé a rodina. Z naší kultury možná pivo a jízdní řád.

Domluví se člověk anglicky bez problémů?

Záleží, jak kde, jak kdy a jak s kým. Mladí lidé umí mluvit dobře anglicky. Ale například, když jsem musela v hlavním městě řešit pokutu s policisty, tak jsem musela volat kamarádům a ti mi překládali přes mobil.

Co ti stáž s AIESEC dala?

Hodně jsem se posunula. Otevřelo mi to oči nejen v pohledu na jiná náboženství. Naučila jsem se být zodpovědná sama za sebe. Spoléhat sama na sebe, žít sama se sebou. Ikdyž v Česku žiju na bytě, ale je to něco jiného než v cizině. Zjistila jsem, že jsem velmi tolerantní. Našla jsem si backup zaměstnání a to učitelství. Práce s dětmi mě naplňuje. Cestování a poznávání kultur.

Co ti po návratu říkala rodina a kamarádi? Všimli si změny?

Moje mamka si všimla, že mi to něco dává, už na stáži, když jsme telefonovali přes Skype v průběhu. Taťka byl nadšený, že já jsem šťastná. Stále na Rumunsko vzpomínám, mluvím o tom a rodina to na mě vidí, že mi to něco dalo. Srší ze mě pozitivní energie a okolí to vnímá.

Od začátku si chtěla jet sama nebo si lanařila někoho, kdo by jel s Tebou?

Chtěla jsem jet sama, abych se na nikoho nefixovala. Chtěla jsem se zbavit pout, co mě tu drží. Chtěla jsem to zvládnout sama. Používat angličtinu.

 

Jste stále v kontaktu s přáteli ze stáže?

Stále jsme v kontaktu. Skypujeme.  What’sup jede od rána do večera. Teď bylo zemětřesení v Islámábádu, kde mám 2 nejlepší přítele, tak jsem jim hned psala, jestli jsou v pořádku. Díky internetu jsme stále informovaní a v kontaktu! Občas je to velmi dojemné, když skypujeme ve více lidech, brečíme štěstím, že se slyšíme a vidíme.

Viděla si Drákulu?

Drákulu jsem neviděla. Hodně jsem se dozvěděla o legendě. Drákula je všude. Úplně tím žijí. Zklamal mě Drákulův hrad.  Rumunsko má daleko hezčí památky.

Jaká je rumunská příroda?

Příroda je ještě taková panenská. Lidé o to pečují a chtějí ji zachovat takovou jaká je, ale pozor na medvědy!

Nejlepší historka

Těch bylo strašně moc.

Nejvíce mě potěšilo, když jsem viděla zlepšení dětí, které jsme učili. Náš dopad na ně. První den se s námi děcka vůbec nebavily ani mezi sebou. Během těch 3 týdnů se z nich staly nejlepší kamarádi. Poslední den jsme s nimi hráli hru, kterou jsme hráli na začátku, tak jsme to chtěli opět vysvětlit. A zvedla se jedna holčička, že to vysvětlí.  V kolektivu těch dětí, které nikdy neprezentovaly, nebavily se. Mě to dojalo. Když jsme se loučili, tak nás objímaly, děkovaly nám, dávali nám čísla, obrázky.  Všichni říkaly, že se chtějí podívat do Česka a do Pákistánu. Bylo vidět, že jsme tam něco dokázali.

A z cestování, když jsme celá parta z projektu, (9 lidí) vyrazili na víkend na výlet. Bydleli jsme všichni v jednom pokoji. Stmelilo nás to. Povídali jsme si, pařili jsme. Bylo to strašně super. Jak jedna rodina. Máme silné vazby.

Jaký byl odlet?

Zatím jsem tajila, že jsem dostala tři nabídky k sňatku a to hned z různých zemí. Pákistán, Indie, Mexiko. 🙂 Odlet byl velmi těžký, loučili jsme se tak dlouho, že jsem málem nestihla letadlo. Cestu si pamatuji, byla hrozná z toho důvodu, že jsem většinu letu probrečela.

Co by si řekla těm, co se ještě nerozhoupali jet na stáž?

Rozhodně vyjeď na stáž! Dá ti to mnoho do života. Zjistíš hodně sám o sobě a o kulturách světa. Otevřou se ti dveře do půlky světa, protože na přátele, které tady získáš na stáži, se můžeš spolehnout.

Jaké máš další plány?

Plánuju jet do Thajska nebo do Afriky.

 

 

 

 

Jan Soukup

About the author