Nikola Sodomková: O Srí Lance, odlišnosti kultur a přednášení o pohlavních chorobách

Naskytla se jí skvělá příležitost sžít se s kulturou a navíc, jako absolventka oboru sociální patologie, získala i užitečnou a netradiční praxi. Co všechno ji na Srí Lance překvapilo a jak studenti reagovali na zmíněné téma přednášek?

CAMERA
Národní park Horton Plains.

Málokdo se odhodlá vyrazit na Srí Lanku sám bez cestovní kanceláře. Ty sis k tomu navíc ještě přibrala úkol vzdělávat studenty o tématu jako jsou pohlavně přenosné choroby. Jak jsi k tomuto rozhodnutí dospěla?

Nejednalo se o můj úplně první cestovatelský zážitek, už minulý rok jsem odcestovala na projekt Work and Travel do Ameriky, takže Srí Lanka byla jen jakýmsi pokračováním podobného cestování. V souvislosti s obory, které studuji nebo již mám vystudované, se jedná i o formu užitečné praxe a mně osobně přijde i dané téma zajímavé. Myslím si, že nejen na Srí Lance je potřeba o těchto věcech mluvit.

Jednalo se o spontánní rozhodnutí nebo sis nápad vyjet na stáž musela nechat nějakou dobu uležet v hlavě?

Samotný proces hledání stáže byl poměrně zdlouhavý, asi měsíc nebo dva jsem sledovala databáze a čekala jsem na vhodnou nabídku. Mým cílem nebyla Srí Lanka, řídila jsem se opravdu podle náplně a programu stáže.

Jak probíhala komunikace s AIESEC pořadateli před samotným odletem?

Komunikace s pořadateli ze Srí Lanky byla bezproblémová, s leaderem jsme byli již před začátkem stáže v kontaktu a řešili jsme všechny potřebné záležitosti – co si mám vzít s sebou, s jakým rozpočtem mám počítat apod.

11811321_1613360365592450_5550048705119824319_n
Nikola (druhá zleva) s celým týmem na čajových plantážích Mackwoods.

Jaký byl tvůj první dojem ze Srí Lanky hned po příletu?

Na letišti čekalo mnoho lidí s cedulkami. Jediný, kdo chyběl, byl ten, který měl vyzvednout mě. (smích) Naštěstí se komunikace hned přesunula na internet a problém se vyřešil, ale začátek to byl veselý. S kulturou jsem se setkala tváří v tvář. Neříkám, že bych byla až příliš šokována, přibližně jsem tušila, do čeho jdu. Zažít to na vlastní kůži je ale přeci jen silnější zážitek. Na druhou stranu mě velice mile překvapili lidé, byli neustále usměvaví, nápomocní. Možná je to ale ovlivněné i tím, že jsem Evropanka.

Téma, kterého ses zhostila, je u nás, a hádám, že i na Srí Lance, poměrně tabu. Do jaké míry jsou srílanští studenti o této problematice informovaní?

Po příletu byl náš dvanáctičlenný tým (složený z různých národností) proškolen tamními lékaři a dalšími odborníky, předtím jsme si téma prostudovávat nemuseli. U vysokoškolských studentů je úroveň informovanosti poměrně uspokojující, jsou ale stále o něco méně znalí než my.  Výklady jsou často „osekané“. Dost mě ale překvapil fakt, že na středních školách jsme během výkladu nesměli používat slovo „kondom“. To je při vysvětlování prevence AIDS poměrně základní pojem.

Jak jste takovou situaci řešili?

Říkali jsme, že sex je dovolený až po svatbě. Naše přednášky jsme museli přizpůsobit jejich poměrům. Přesto z této informace byl hlavně evropská část našeho týmu dost překvapená. Kondom tam zkrátka neznají. Dle reakcí studentů nám přišlo, že sex je na Srí Lance brán výhradně jako prostředek k plození dětí.

11755760_1607928772802276_7877076835525529570_n
Tým „Heal a Nation“ (v přední řadě) se studentkami srílanské střední školy po skončení workshopů.

Jak studenti na váš výklad reagovali?

Velkou roli hrálo nejspíše to, že jim informace byly podávány námi, cizinci. Mělo to pravděpodobně větší účinek, než kdyby jim byl stejný obsah předán od „necizinců“, od někoho z místních. Na středních školách jsme se více zaměřovali na pohlavně nepřenosné choroby, zmiňovali jsme se například o onemocněních jako je rakovina nebo diabetes. Studenti se většinou zajímali, zapojovali se do různých aktivit, které jsme pro ně měli nachystané. Po skončení přednášky po nás dokonce chtěli podpisy.

A s angličtinou problém nenastal?

Z mé strany naštěstí ne, mluvit anglicky jsem se naučila na mé předchozí cestě – v Americe. Jen jsem si musela doplnit slovíčka, která se týkala tématu. Co se týče jejich angličtiny, odvážím se tvrdit, že ve větších městech rozuměli všemu perfektně. Jezdili jsme i do škol do menších měst, tam jsme jednoduše mluvili pomaleji, případně si někdo z místních členů AIESEC vzal na starost překlad do sinhálštiny.

Kde jste byli během stáže ubytováni?

Měli jsme k dispozici rodinný domek. V prvním patře bydlela tříčlenná rodina, druhé patro patřilo nám. Na pokoji nás bylo celkem pět, místnost byla bez oken a vybavení se skládalo jen z postelí namačkaných na sebe, nad kterými visely sítě proti komárům a další havěti. Mnohým to může připadat jako noční můra, ale pokud se člověk vydá do takovéto země, musí s něčím podobným počítat. Bohužel jsme neměli k dispozici ledničku, takže jsme všechny potraviny museli spotřebovávat ihned. Za jídlo jsem tedy utratila více peněz, než bylo nutné, protože jsme se většinou stravovali venku.

IMG_2838
Mimo hlavní program stáže měla Nikola čas i na další aktivity – například na projížďku na slonovi v Pinnawala Elephant Orphanage.

Měli jste vedle hlavní náplně stáže čas také na prozkoumávání země?

Ano, ostrov jsme si projížděli sami a vlastně i v rámci cest do měst, ve kterých jsme měli přednášet. Stávalo se, že nám někdo ze členů AIESEC chtěl ukázat místo, kde bydlel nebo kde vyrůstal, čímž jsme se v porovnání s normálními turisty mohli o Srí Lance a její kultuře dozvědět daleko více. Dokonce jsme i raftovali nebo jezdili na slonech.

Která místa tě nejvíce oslovila?

Moc se mi líbila cesta do města Nuwara Eliya ležícího v horách, ve kterých se nacházejí i čajové plantáže. Nádherné jsou také pláže v Galle.

Na Srí Lance žijí pohromadě lidé vyznávající různá náboženství – hinduismus, buddhismus či islám. Ale ač se to může zdát jako komplikace, opak je pravdou. Slouží to jako krásný příklad toho, že navzdory rozličnosti vyznání mohou spolu lidé fungovat bok po boku bez sporů a problémů.

Uvízl ti nějaký moment v paměti výrazněji než ty ostatní?

Vzpomínám si, že přibližně týden po našem příletu na Srí Lanku jsme se jeli podívat do Kolomba, do hlavního města ostrova. AIESEC členové se rozhodli nám ukázat méně turistické oblasti, chtěli nám představit místa známá mezi místními. Zavedli nás tedy na jeden z trhů, který se tam pořádal. Trh byl plný lidí, mezi nimi se tlačily tuktuky, což jsou typická vozítka, tříkolky, které slouží většinou jako taxi. Místní na sebe pokřikovali, bylo to opravdu rušné místo, až to člověku nahánělo strach. Poměrně silně to na mě zapůsobilo. Když člověk na ulicích vidí chudobu, nemocné lidi, uvědomí si, co všechno Evropané mají a ani si toho neváží. Určitě stojí za to vidět pravou tvář Srí Lanky. Nejen kvůli zmíněnému uvědomění, ale i proto, že jsme díky tomu mohli více proniknout mezi místní, vidět místa, která oni navštěvují, nakupovat potraviny, které oni nakupují apod. Cestování po světě s cestovní kanceláří a přespávání ve čtyřhvězdičkovém hotelu má určitě také něco do sebe. Ale účast na stážích a podnikání podobných cest, při kterých můžete poznávat zemi takovou, jaká opravdu je, je pro mě o dost zajímavější. Mimo jiné jsem měla i tu čest potkat se třeba se švábem v posteli nebo vidět obrovského pavouka. I tohle k cestování patří. (smích)

IMG_2612
Právě nádherné pláže jsou jedním z mnoha lákadel, za kterými nejen „klasičtí“ turisté na Srí Lanku přijíždějí.

Dokázala bys shrnout, co všechno ti stáž dala?

Jak už jsem zmiňovala, člověk si na cestách uvědomí, co má doma, a že si u nás v Čechách vůbec nežijeme špatně. Srílančané jsou velmi srdeční. A i když nemají velký majetek nebo jmění, jsou stále ochotní se podělit s ostatními či někoho pohostit. Další věcí, která je pro mě osobně hodně důležitá, je následující zjištění – na Srí Lance žijí pohromadě lidé vyznávající různá náboženství – hinduismus, buddhismus či islám. Ale ač se to může zdát jako komplikace, opak je pravdou. Slouží to jako krásný příklad toho, že navzdory rozličnosti vyznání mohou spolu lidé fungovat bok po boku bez sporů a problémů.  Já nemám ráda zbytečné generalizování, které souvisí i s rasismem a xenofobií, tudíž jsem tohle dokázala patřičně ocenit.

Zdroj fotografií: Archiv – Nikola Sodomková

Jan Soukup

About the author