O ruské zimě, výuce češtiny i nemoderním Omsku

Hlavním posláním jeho stáže v rámci programu Global Talent byla výuka češtiny a angličtiny na tamější jazykové škole. Jak nyní zpětně hodnotí své studenty, ruské počasí, Omsk a mentalitu obyvatel? A co vůbec Rusy motivuje k tomu, aby se učili češtinu?

a
Ondro, proč padl tvůj prst právě na Rusko?

Původně jsem měl trochu odlišné plány, chtěl jsem vyjet do západní Evropy, jelikož to je pro všechny zájemce o stáž jakási „země zaslíbená“. Poté jsem však dostal email z Omsku s tím, že by o mě měli opravdový zájem, protože na svoji školu hledají rodilého mluvčího. Chtěl jsem pracovat v mezinárodním prostředí, což mi bylo v Omsku umožněno. Pracoval jsem na jazykové škole, takže jsem tam rozhodně nebyl jediným cizincem. Setkal jsem se s lidmi z různých koutů světa. Bylo mi také nabídnuto velmi zajímavé finanční ohodnocení. Platy na stážích podobného typu v Evropě většinou stačí jen na pokrytí ubytování a stravování, v Rusku se mi ale stalo, že jsem po několika měsících práce dostával dokonce nadprůměrný plat.

Odjížděl jsi do Ruska s nějakými obavami?

Odlétal jsem v době, kdy se v médiích častokrát skloňovala všem známá ukrajinská krize. Já jsem se v podstatě do té doby s žádným Rusem nedostal do styku, takže jsem nevěděl, co přesně od stáže a celé země očekávat. Také jsem moc netušil, jaký budou mít ke mně, jako k  Evropanovi, vztah.

A co přesně bylo náplní tvé stáže?

Na jazykové škole jsem vyučoval češtinu a angličtinu. Čeština ale byla hlavním důvodem, proč mě vůbec přijali. Kromě klasických hodin jsem měl mimo jiné i skupinu studentů, které jsem vyučoval online, prostřednictvím Skypu, protože byli z Petrohradu.

d
Co vůbec Rusy motivuje k tomu, aby se učili česky?

Moji studenti byli většinou teenageři. A pro češtinu se rozhodli z toho důvodu, že u nás chtějí studovat na univerzitě. Studium je v Česku bezplatné, ale většina oborů je dostupná stále jen v češtině. Asi v tom hraje velkou roli i dobrá kvalita našich vysokých škol.

Před stáží jsi žádnou pedagogickou praxi neměl. Jak ses v roli učitele cítil?

Rozjezd byl dost těžký. Do celého procesu jsem byl, dá se říci, vržen. Asi na dvě lekce češtiny jsem se byl podívat, poté už jsem se před tabuli měl postavit já. Veškerý svůj volný čas jsem na začátku věnoval přípravě výukových plánů, po prvním měsíci nebo dvou už jsem si to ale zautomatizoval, a tudíž to nebyl takový  problém.

A jací byli Rusové studenti? Byla pro ně čeština oříškem?

Ruština a čeština jsou v mnoha směrech podobné jazyky, ale nejsem si jistý, jestli je to právě výhoda nebo nevýhoda. Někteří se na tu podobnost častokrát spoléhali a ne vždy se to vyplatilo (smích).

Jak probíhala organizace celé stáže?

Nemám žádné připomínky, vše proběhlo v pořádku. V Omsku jsem měl tzv.„buddyho“ – člověka, který se o mě staral, pomáhal mi se na místě zorientovat apod. Jednou za čas mi poslal zprávu, jestli něco nepotřebuji. Žádné problémy ale naštěstí nenastaly.

c
Jaký na tebe udělal Omsk dojem?

Město rozhodně nepatří k těm nejmodernějším, často mi připomínalo Česko v devadesátých letech. Bylo to díky šedým panelákům nebo domům s oprýskanou omítkou. Jízda hromadnou dopravou byl také zážitek, některé tramvaje ještě měly dřevěné sedačky bez potahu.

Co vše jsi podnikal ve volném čase?

Ze začátku jsem díky přípravě na hodiny moc zajímavý společenský život neměl. Ale díky AIESEC akcím  a jiným událostem jsem později poznal spoustu nových lidí. Vzájemně jsme se navštěvovali, chodili jsme do čajovny, na vodní dýmky, hráli jsme deskové hry. A v létě, když už bylo venku dostatečně teplo, jsme chodili třeba tábořit do přírody. Výkyvy teplot během roku tam ale byly obrovské, od -30°C až do +30°C.

A jaké je tedy Rusko ve skutečnosti? Potvrdil sis některé z dříve zmíněných předsudků?

Rozhodně neplatí spousta těch, kterých se mnoho Čechů drží. Obzvlášť mladá ruská generace je velmi podobná té naší. A co se týče alkoholu, odvážím se tvrdit, že Češi v našem věku možná pijí dokonce více než stejně staří Rusové.

Vzpomněl by sis na nějaký zážitek, který se ti do hlavy zapsal výrazněji než ostatní?

Pamatuji si na den, kdy jsme se jeli podívat na jeden klášter za městem. U něj se totiž nacházelo malé jezírko o velikosti vířivky s teplou vodou a lidé se v něm koupali.  Tak jsme se k nim přidali. Všude kolem ležela třiceticentimetrová vrstva sněhu, teploměr ukazoval asi patnáct stupňů pod nulou. Byl to super pocit, předtím jsem nikdy nic podobného nezažil.

b
Co všechno ti stáž přinesla?

Stáž mi pomohla zvýšit mé sebevědomí, v tom dobrém slova smyslu. To je podle mě nesmírně důležité, pokud má člověk velké cíle, ať už kariérní nebo životní. Naučila mě pracovat s menšími skupinami lidí, protože ve třídách bylo mezi pěti až deseti studenty, ale i přednášet před větším obecenstvem. To jsem si vyzkoušel při promo akcích pro přibližně padesát lidí. Nabyl jsem také větší sebedůvěry při komunikaci v cizím jazyce, což je něco, co jsem si z univerzity bohužel neodnesl. A v neposlední řadě jsem získal skvělé mezinárodní kamarády.

Autor fotografií: Ondřej Novotný

Jan Soukup

About the author