Co mi AIESEC dal: Jitka Mikešová

O párty a vylomeniny na koleji rozhodně nouze nebyla, ale po čase mě to  přestalo naplňovat. Proto jsem začala hledat způsoby, jak trávit svůj volný čas po škole trochu plnohodnotněji. A pak jsem objevila AIESEC.

Jitka Mikešová

Po vyplnění přihlášky jsem ani moc nevěděla, jestli je to pro mě to pravé a co mě vůbec čeká. Hned jak jsem ale nahlédla pod pokličku, jsem si tuhle organizaci a lidi v ní zamilovala. Ještě nikdy předtím jsem nepotkala pohromadě tolik lidí, kteří jsou ambiciózní, chtějí v životě něco dokázat a navíc podporují i ostatní kolem sebe, aby ze sebe vydali to nejlepší.

A tím to všechno začalo. Do té doby jsem jenom dumala, co mě v životě čeká jako titulovaného inženýra informačního managementu. Upřímně jsem se toho dost děsila, protože jsem si sama sebe absolutně neuměla představit ani jako ajťáka ani jako manažera.

Díky práci v AIESEC jsem měla možnost pracovat na marketingových kampaních a to mě neuvěřitelně chytlo. Začala jsem se o marketing zajímat čím dál víc a díky tomu jsem se pak i propracovala na vedoucí marketingového oddělení. Protože byl tehdy AIESEC v Hradci ještě v začátcích, neměli jsme na pobočce moc lidí, kteří by mi s tím mohli pomoct, takže jsem se musela naučit spoléhat na sebe a hledat způsoby, jak si usnadnit práci, za kterou jsem měla zodpovědnost. V tu dobu jsem se navíc začala učit tvořit grafiku, abych si mohla vytvářet potřebné letáčky na akce, co jsme pořádali.

O rok později mě moje touha zkoušet nové věci zavedla až na pozici vedoucího celé pobočky. To pro mě byla asi největší zkušenost. Z hodin managementu ve škole jsem nepoužila vůbec nic. Zjistila jsem, že dokud si to člověk opravdu nevyzkouší na vlastní kůži, vůbec neví jaké to je vést tým lidí, za které má zodpovědnost. Byla to dřina. Ale byla to super dřina. Odměnou za to mi byla možnost pozorovat postupný rozvoj lidí v mém týmu a hlavně i rozvoj celé pobočky.

I já sama jsem za ty 3 roky prošla velkou změnou. Začala jsem být víc sebejistá, zjistila jsem, co jsou moje silné stránky, na kterých můžu do budoucna stavět a hlavně jsem i zjistila, s jakými lidmi se mi pracuje dobře a kterých se radši vyvarovat. Naučila jsem se i více plánovat a jít si za tím, co v životě chci. Nejspíš i díky tomu jsem teď získala práci, která mě baví a každé ráno se do ní těším.

A pokud vás zajímá, jestli jsem po tom všem skončila jako ajťák, manažer nebo markeťák, tak ani jedno z toho. Z mojí tehdejší potřeby spíchnout pár plakátků se stal koníček a z něho nakonec i moje vášeň, kterou se můžu zabývat ve své práci v jedné kreativní agentuře jako grafička. Člověk nikdy neví, kam ho nakonec vítr zavane. Hlavní je něco dělat a nesedět jenom doma.

Jan Soukup

About the author