Radek Zatloukal: V Ázerbájdžánu je zakázáno líbat se na ulici, pro místní je to nepřípustné

Do země se vydal na začátku července. V rámci projektu Talk Out Loud vedl v tamější jazykové škole konverzační kurzy pro dospělé.

d
Radek Zatloukal (na fotce uprostřed) strávil červenec v turisty neobjevené, ale přesto zajímavé zemi.

Ázerbájdžán – nejen pro stáž poměrně netypická cílová destinace. Jak ses k takovému výběru dostal?

Původně jsem vlastně chtěl jet do Ruska, protože studuji ruštinu. Tam se mi ale žádný projekt nelíbil. Shodou okolností padla volba právě na Ázerbájdžán, kde mě projekt zaujal a zároveň jsem věděl, že i tam se mluví rusky. Ruštinu tam uslyšíte tak půl na půl s ázerbájdžánštinou.

Jak vůbec taková ázerbájdžánština zní?

Je dost podobná turečtině. Ale musím se přiznat, že až na pár náhodných slov jsem se z ní nenaučil skoro nic. Když jsem něco potřeboval, mluvil jsem rusky.

Pro většinu lidí je Ázerbájdžán jen pojem na mapě. Jaké povědomí o zemi jsi před samotným odletem měl ty?

Akorát jsem věděl, že se jedná o muslimskou zemi s velkým množstvím ropy (smích).

A co tě na zemi jako takové překvapilo?

Třeba to, že se člověk nemůže s nikým líbat na veřejnosti. Přihodilo se, že dva stážisti na to nedbali a začali se líbat v metru a bylo z toho hned velké „haló“.  Někdo je při tom vyfotil a dostali se až do zpráv. Pro Ázerbájdžánce je to něco nepřípustného. Druhý den jsem učil ve třídě osm studentů. Odhaduji, že tak šest z nich už o tomto skandálu vědělo.

b
Baku, hlavní město Ázerbájdžánu.

Jak na tebe zapůsobili tamější lidé?

Ázerbájdžán rozhodně není turistickou zemí. S dalšími asi šestnácti stážisty jsme tvořili tým složený z  poměrně hodně rozličných národností – Kazachstánci, Turci, Australané, Thajci, Italové, Ukrajinci apod. Pro místní jsme byli atrakcí. Ani já rozhodně nevypadám jako typický Ázerbájdžánec, kdykoliv jsem nastoupil do autobusu, byl jsem středem pozornosti. Zároveň se k nám ale všichni chovali velmi mile, byli nápomocní.

Co přesně bylo náplní tvé stáže?

Vedl jsem kurzy na jazykové škole. Vyučoval jsem jen čtyřikrát do týdne, takže to nebylo nijak extrémně náročné. Na úvod mi byly sděleny jen základní informace, ale poté už jsem si byl svým pánem. Na další stážisty, kteří dělali víceméně to stejné, jen na jiných školách, byl ale podle všeho kladen větší nátlak.

Jací lidé byli tvoji studenti? Co je motivovalo učit se anglicky?

Byli mezi nimi klasicky vysokoškoláci, kteří věděli, že angličtina se jim bude v životě hodit, lidé ve středním věku, jež se jazyk učili kvůli lepší šanci najít si zaměstnání, ale i šedesátiletá paní, která sice obrovské pokroky nedělala, ale učení se něčeho nového ji zkrátka bavilo.

Dá se jejich znalost angličtiny srovnat s tou naší v Česku?

Starší generace v Ázerbájdžánu nemluví anglicky skoro vůbec, ti lidé nikdy vlastně neměli důvod se ji učit. U mladší generace už se to zlepšuje, ale přesto je Ázerbájdžán stále poměrně dost odříznutý od západního světa. K nějakým změnám začalo docházet až v posledních letech. Děje se tak hlavně díky ropnému boomu. Většina úspěchu je založena právě na petrochemickém průmyslu.

e
Radek pohromadě s dalšími stážisty s celého světa.

Setkal ses s nějakými výraznějšími kulturními rozdíly?

Muži v Ázerbájdžánu by například neměli nosit šortky. A dodržovali to i přes velká letní vedra. Úplně jsem nepochopil, co nemorálního je na mých nohou (smích), přitom ženy mohly nosit sukně bez omezení.

Vedle výuky na škole jsi měl také poměrně dost volného času. Jak jsi ho využíval?

Snažil jsem se ho co nejvíce trávit s dalšími stážisty nebo s lidmi z AIESEC. Vycestoval jsem všehovšudy asi jen dvakrát. Komplikoval to fakt, že Ázerbájdžán zkrátka turisticky přívětivou zemí není. Teď mě trochu mrzí, že jsem se nevydal do hor, ovšem asi by to bylo s ohledem na situaci náročné. Podíval jsem se ale například k bahnivým vulkánům nebo k tzv. „věčnému ohni“ Yanar Dag– tam ze země vyvěrá plyn, který hoří.

Dokázal bys v krátkosti shrnout, co ti stáž přinesla? 

Studuji učitelství angličtiny a ruštiny a před projektem jsem žádnou pedagogickou praxi neměl. Na stáži jsem dostal příležitost vyzkoušet si učení „nanečisto“, pod menším tlakem, ale zároveň také v dost odlišném prostředí. A člověk si též po příjezdu zpět do Česka uvědomí, co všechno tu máme, a přesto si toho nevážíme. Ta zkušenost stála za to.

c

Zdroj fotografií: archiv – Radek Zatloukal

Profilový obrázek

About the author