Turecko – země kebabu a sladkého jídla

Jako jeden z mnoha odvážných se i Michal rozhodl vyjet na stáž a to do Istanbulu v Turecku. Jeho zahraniční stáž se týkala práce v neziskové organizaci. Přečtěte si o nejvtipnější příhodě, která se Michalovi v Istanbulu stala. Dozvíte se také, zdali zažil nějaký kulturní šok a jak chutná turecká kuchyně, která je známá ještě sladšími než sladkými jídly.

iuehfwivwo

Ahoj Michale, mě by zajímalo, co přesně jsi 2 497km od domova dělal? Na jak dlouho jsi tam byl a v čem spočívala tvá práce?

V podstatě jsem tam byl 2 měsíce. Odlétal jsem dřív, než začala stáž, protože jsem nevěděl, jestli budu mít v průběhu čas a volno si projít okolí. Také jsem tam po skončení stáže zůstal o dva týdny déle. Moje stáž byla kombinací mezi kulturní stáží a Global Entrepreneur (pozn. autora: zahraniční stáž ve START UP firmě). Byl jsem v jedné neziskové organizaci, která pomáhá potřebným lidem a je ve 40 zemích světa. Jen v Turecku je jich 12.

Očekával jsem od toho něco jiného. V ten samý den, kdy měl projekt začít, skončil člověk, který ho měl na starost. Proto nám dali na starost vymyslet nový projekt. Ve větší skupině jsme si měli vybrat ze šesti témat a na projektu poté pracovat. Zkoušeli jsme domluvit realizaci s tamní vysokou školou a přišli jsme s nápadem letního tábora.

Tak to zní skvěle. S kým ses na projektu podílel?

Bylo to dost zajímavé. Pracoval jsem ve skupince se šesti Američany. Už jsi někdy pracovala s nějakým Američanem? Ne? Oni prostě moc mluví, ale nic ti neřeknou. Což mi ze začátku lezlo na nervy. Ale pak už to bylo v pohodě.

12968727_10205893565836136_1763843951_n

A co kulturní šok, byl nějaký?

Čekal jsem to horší. Pořád je to Evropa, takže nějaký velký rozdíl to úplně není. Ale největší šok bych řekl, byla určitě doprava. Například jsem tam zjistil, že tři pruhy neznamenají tři auta vedle sebe. Taky tam hodně troubí. Jen tak, jako kdyby si tak povídali.

Bydlel jsem v asijské části Istanbulu. A vedení „neziskovky“ se nacházelo úplně na úplném západě. Když mi řekli, že mám přijet a prezentovat někomu, nadšený jsem z toho zrovna dvakrát nebyl. Už v Praze by se mi nechtělo jet na druhý konec města, natož v Istanbulu. Museli jsme vyrazit v 5 ráno a jeli jsme 6 hodin. Nejdříve nás na krátkou vzdálenost odvezli autem, poté jsme jeli autobusem, metrem, trajektem a nakonec dalším autobusem, než jsme se tam dostali. Ale kromě této zkušenosti žádný extrém.

fotka-mich

Máš nějaký nejlepší zážitek ze stáže, o který by ses s námi rád podělil?

Těch zážitků je hodně. Třeba jeden z nejintenzivnějších zážitků – musím říct – byl hned ten první den, kdy jsem dorazil na letiště.Samozřejmě jako součást stáže je Buddík (pozn. autorky: člověk, který se o stážistu stará po dobu celého trvání stáže). Můj Buddík byla slečna, se kterou jsem si už předem domlouval, že mě vyzvedne na letišti a také mi předem „zabookuje“ hostel, který jsem si našel. Vyšel jsem z haly a hledal jsem tu holčinu s mým jménem na ceduli. Lidí tam bylo hodně, všude auta a autobusy. Taxikáři na sebe nadávali a ona nikde. Tak jsem ji zavolal a ona mi na to řekla, ať za ní jedu do centra. Jel jsem dvě hodiny, než jsem se tam dostal, protože jsem nepřiletěl na hlavní letiště, ale na jedno z těch menších. Hlavně kvůli ceně letenek. Naštěstí jsem potkal pána, který jel do centra na svatbu, tak jsem si alespoň měl s kým popovídat a krátit si tak čas.

fotka

Co tvůj mlsný český jazýček? Měl jsi v Turecku problém s jídlem nebo ti tam naopak chutnalo?

Vůbec žádný problém jsem s jídlem neměl. Naopak já si jídlo v zahraničí užívám a Turecko je na jídlo bomba. Zkusil jsem tam snad 60 druhů kebabu, plněné brambory, zmrzlinu. Hlavně tam mají super sladké jídlo. I třeba smažený sýr na sladko. Znáš baklavu? To je ta nejsladší věc, kterou kdy zkusíš.

13020304_10205893565796135_655350737_n

Jak bys porovnal Česko a Turecko? Jsou zde patrné nějaké výraznější rozdíly?

Třeba Istanbul je město velikosti Středních Čech a v něm celé obyvatelstvo České republiky. Všude mraky lidí, město žije. V Česku je oproti tomu mrtvo. Co se kultury týče, v každé části se oblékají jinak. V jedné části se zakrývají a o kousek dál chodí třeba v plavkách, což v Česku jen tak neuvidíš. S tím souvisí jedna veselá historka. Když ti někdo řekne muslim, tak máš menší představy, jak se obléká, že? Tak nám jednou přednášela jedna AIESECářka (pozn- autorky: členka studentské organizace AIESEC) a měla na sobě minisukni a crop-top. Později jsme se v hospodě bavili o náboženství a ona nám řekla, že je zapřísáhlá muslimka. Docela vtipný a šokující zároveň.

12992312_10205893565756134_534502201_n

Profilový obrázek

About the author