Vietnam aneb Má zahraniční zkušenost

Během letních prázdnin roku 2015 jsem se vydal, se studentskou organizací AIESEC, na své dobrodružství do Asie, konkrétně do Ho Či Minova Města, které je největším městem Vietnamu. V rámci stáže, na kterou jsem vyjel, jsem si vybral projekt Tomorrow ASEAN. Během tohoto projektu jsem měl možnost učit vysokoškoláky o sdružení ASEAN (Association of South East Asian Nations).

 

Výuka probíhala v podobě prezentací, her a řešení úkolů. Spolu se mnou se projektu účastnilo dalších 16 studentů, kteří pocházeli z různých zemí světa, a to např. z Honkongu, Singapuru, Indie, ale i z Rakouska. Díky tomuto mezinárodnímu kolektivu jsem měl také možnost poznat nové kultury a dozvědět se leccos o zemích mých kolegů.

v

Co mě osobně velmi překvapilo, jsou japonské investice do Vietnamu. Vietnamci se obecně snaží učit alespoň trochu japonsky (navíc k angličtině, která je jejich prvním cizím jazykem), a to především proto, aby mohli v budoucnu pracovat pro japonskou firmu. Vzhledem k mým předchozím čtyřem letem studia japonštiny na VŠ, jsem tedy zajásal a vyzkoušel si, jak na tom Vietnamci ve skutečnosti jsou. Musím přiznat, že většina lidí mě velmi mile překvapila, ale pravděpodobně jsem měl “štěstí” na lid, kterým se dostalo dobrého vzdělání.

vv

Jednou z výhod Vietnamu je fakt, že zde lze nakupovat levně. Potraviny a téměř jakékoliv jiné zboží se zde dá sehnat za přibližně polovinu ceny jako u nás, a navíc zde člověk může hodně smlouvat. Díky tomu jsem si koupil velký Vietnamský klobouk jen za 10 Kč. Samozřejmě toto pravidlo smlouvání neplatí vždy a všude, převážně v turisticky rušných čtvrtích se Vám to moc nepodaří.

vvv

Co mě dále na Vietnamu překvapilo, byla doprava. Chodec je zde totiž vnímán jako poslední článek “dopravního řetězce”, a to doslova. Když chcete překročit ulici, musíte dát přednost autům a autobusům, a pak pomalým krokem přejít silnici – motorky se vám vyhnou. Nicméně, i tak se vám nejednou stane, že zůstanete stát uprostřed silnice, protože nechcete riskovat, že budete přejeti autobusem.

 

Další zajímavostí je to, že vše důležité se odehrává venku. Vietnamci velmi rádi sedí na ulici a pozorují vše kolem sebe, a takový Evropan jejich pozornost (alespoň na chvíli) přiláká – tedy hlavně pozornost pouličních prodavačů. Pak musíte několikrát během hodiny odmítat prodavače hodinek.

 

Na druhou stranu, v jakém jiném městě můžete vidět Lamborghini na jedné straně ulice, a velkou chudobu na druhém konci? Takových měst moc není. To samé platí o mrakodrapech, kterých jsem v Ho Či Minově městě viděl nespočet a hned vedle nich se tísnily chatrče těch chudších obyvatel města. Ho Či Minovo město je zkrátka městem kontrastů – především bohatství a chudoby. V tomto městě je i velké množství barů a restaurací, zkrátka město žije svým vlastním životem především po setmění. Přesný opak Hanoje, která je Vietnamskou “oázou klidu.”

vvvvv

Vietnamští studenti jsou velmi přátelští, chytří a učenliví, snaží se ze sebe dostat “to nejlepší”, aby získali kvalitní zaměstnání. O peníze totiž ve Vietnamu jde v první řadě. Spolupráce se studenty byla velmi přínosná i pro mě. Získal jsem zde mnoho zkušenosti a spoustu jsem se toho od nich naučil.

vvvvvv

A malý dodatek na závěr: jídlo, které si v České republice objednáte ve “Vietnamských restauracích”, má s tím pravým Vietnamským jídlem pramálo společného (tedy až˛na jarní závitky).

Jan Vrba

7 6

Jan Soukup

About the author