Země tygrů, písečných dun a strašně pálivého jídla

Ahoj, můžeš nám říct, co tě v Indonésii nejvíce překvapilo?

Ahoj, je toho spoustu, ale úplně prvním šokem bylo neuvěřitelné vlhko a vedra. Strašně těžko se zde dýchá a navíc já, jakožto „ředitelka vápenky“, tedy člověk, který se fakt spálí téměř okamžitě, jsem měla z počátku dost velký problém s chozením na sluníčko. Následovalo poznání některých jídelních zvyků, s nimiž jsem se také dost těžko vyrovnávala a v neposlední řadě téměř nulová hygiena. Na co by se měl připravit asi každý, jsou počáteční žaludeční problémy, protože strava je založená na úplně jiných ingrediencích, a to zejména na chilli. V reálu to znamenalo naříkání všech kolem vás, jak je pokrm strašně málo pálivý a vy se naopak budete potit po celém těle s pocitem, že jste v životě nic pálivějšího nejedli.

1

Jaké byly tvé první dojmy při příjezdu do cílové země?

Jak už jsem naznačila, z počátku jsem byla ze spousty věcí opravdu vyděšená, ale naštěstí zde byl opravdu skvělý tým, výborný projekt a k tomu naprosto úžasní „aiesecáři“. Všichni mě před odjezdem připravovali na to, že zcela určitě přijde chvíle, kdy se budu cítit osamělá a budu mít stesk po domově. Díky tomu, jaké lidi jsem zde měla možnost potkat, se mi ale pocit samoty zcela vyhnul.

5

Máš nějakou zkušenost, co tě nejvíce pobavila?

Těch věcí byla opět celá řada. Jednou z nich je naprosto šílený zlozvyk asiatů a Indonésanů obzvlášť, chodit všude pozdě. My jsme v Evropě zvyklí, že když si dáme schůzku v 15:00, tak přijdeme včas nebo o pět minut déle, ale oni přijdou klidně o 3 hodiny později a naprosto nic si s toho nedělají. Čas je prostě ničím netíží. Bylo jim to úplně, ale úplně jedno a navíc vám řeknou, že si to dneska Alláh nepřál. S tím jsem se obecně velmi těžko vyrovnávala při návratu domu, protože v Indonésii byli všichni strašní pohodáři a nic neřešili. Když jsem pak měla někam přijít včas, tak to pro mě byl opravdu velký problém a těžko jsem si na to zvykala.

2

Mohla bys nám říci tvůj největší zážitek z Indonésie?

Tak ten si vybavím ihned, jelikož se na něj nedá zapomenout. Během své stáže v Indonésii jsem měla narozeniny a tak mě čekalo dost milé, nemilé překvapení. Během noci mě kamarádi vytáhli ven z postele, rozbili mi o hlavu asi milion vajíček a polili mě několika litry vody. Následovalo posypání moukou a rozmazání čokoládového dortu po hlavě. Takže si dokážete představit, jaké to asi bylo. Tento způsob oslavy je Indonéská tradice, to dělají úplně běžně. Když má někdo místní narozeniny, tak už dopředu ví, co ho o půlnoci čeká. Navíc jsem měla možnost potkat lidi z celého světa, z různého kulturního prostředí a bylo to naprosto super. Společně jsme zde všichni sešli od Egypta, Tunisu, Maroka v Africe až po Taiwan v Asii a i když zde byl alkohol velmi drahý, tak jsme výjimečně společně popíjeli, bavili se a byl to neuvěřitelný zážitek.

10

Co sis z celé stáže odnesla a vzkázala bys na závěr něco čtenářům?

Poznala jsem opravdu spoustu skvělých kamarádů na celý život, a i když se dnes z této odpovědi skoro stává fráze nebo klišé, za sebe můžu jednoznačně říct, že to je dnes moje srdeční záležitost. Stáž mi dala opravdu hodně, ale ráda bych se zaměřila na to, co mi vzala. Vzala mi iluze. Položila jsem si otázku, proč se celý projekt dělá, když nemůžeme pomoci všem, kteří pomoc potřebují. Nakonec jsem si na to ale odpověděla sama. Ten pocit, že jste mohli být něčím prospěšný a mohli pomoci někomu v jeho cestě za štěstím je opravdu úžasný a k nezaplacení, ale nikdy bohužel nebudeme schopni pomoci všem. Avšak když budeme postupnými krůčky pomáhat ostatním, můžeme z toho světa udělat lepší místo. Stáž vám něco vezme, ale daleko více dá. Budete mít spoustu nových kamarádů, zážitků a hlavně neocenitelných zkušeností na celý život, takže jednoznačně doporučuji, abyste někam vyrazili a využili skvělé příležitosti.

index                           3

 

9                            6

Profilový obrázek

About the author