Eliška: K čemu to vedlo?

Představujeme ti Elišku z Ostravy. Dozvíš se od ní, jaké dovednosti můžeš v AIESEC získat i ty. Co v organizaci dělala? Má nové zkušenosti, které využila při své práci? Kdo ví, třeba tě to také k něčemu inspiruje.

Představíš se nám?

Jmenuju se Eliška a je mi 24 let. Pracuji v oblasti vzdělávání dospělých a kariérního poradenství v KOMUNIKUJEME o.p.s. jako lektor a projektový manažer. Zajímá mne personální řízení a organizační rozvoj, což je kombinace andragogiky, sociálního managementu a personalistiky. V poslední době mě má práce přivedla ke koučingu. Pocházím ze severomoravské Kopřivnice a v Ostravě jsem vystudovala bakaláře, kde jsem také byla členkou AIESEC. Nyní dálkově studuji magistra v Brně.

Měla jsi od mala svou představu toho, co chceš v budoucnu dělat?

Od mala jsem měla své sny a představy o životě. Tak nějak jsem věděla, že asi nebudu dělat povolání, jako jsou právník, doktor nebo učitel. Vždy mne to táhlo do kolektivu a akce, proto jsem se realizovala v kroužcích a mimoškolních aktivitách. Po gymplu jsem se rozhodovala, co dál. Protože mě lákala psychologie a vzdělávání, šla jsem na vysokou do Ostravy. Ještě předtím jsem vyrazila na léto do zahraničí, kde jsem zjistila, že svět je plný možností a záleží jen na mně, co si vyberu, a také, že vše přichází postupně ve správný čas.

Kdy jsi se přidala do AIESEC a jaká byla tvá vize?

Do AIESEC jsem se přidala ve druháku na vysoké škole. Chtěla jsem trochu sobě i okolí ukázat, že se vysokoškoláci jen neflákají – jak se všude kolem mě tvrdilo. Na začátku byla moje vize dělat v oblasti Talent Management (HR). Chtěla jsem dělat s osobnostními testy a trénovat komunikaci a angličtinu.

Jak to nakonec dopadlo? Co všechno sis vyzkoušela?

Začínala jsem v dobrovolnických projektech, což mne moc bavilo a jsem za tu zkušenost vděčná. Stala jsem se team leaderem pro projekt EDISON a s mým týmem jsme makali na naplnění vize ostravské pobočky: mít pozitivní přínos pro kraj. To se dařilo. Šla jsem do vedení pobočky a za rok si zkusila práci v roli prezidentky. Za svou cestu jsem si vyzkoušela vést tým a být jeho součástí, připravovat a realizovat projekty. Naučila jsem se základy marketingu, něco z personalistiky, financí a práva. Co se osobních vlastností týče, získala jsem schopnost organizovat vlastní práci a objevila jsem své silné a slabé stránky. Velkou zkušeností bylo vést lidi, pracovat v mezinárodním prostředí, jako například i na konferenci v Turecku, vyjela jsem na stáž do Gruzie, … Je toho opravdu spousta.

V čem vidíš klady a zápory toho být členem v AIESEC?

Vidím hlavně klady. Pokud bych nebyla v životě odvážná a nezkusila všechno, co mi AIESEC nabídl, nikdy bych nebyla tím, kým jsem a nedělala bych to, co teď dělám. Je to obrovská brána zkušeností, radosti, skvělých lidí, zážitků i poznání. Zvládla jsem studovat, mít brigádu a dělat své projekty. Rodiče mi v tom, co dělám, nebránili. Bydlela jsem ve studentském městě a mimoškolní aktivity k tomu prostě patří. Byla to všechno jedna velká výzva a i když jsem si myslela, že něco nezvládnu, vždycky se nakonec našlo řešení. Pro mne a spoustu dalších byl a je AIESEC takový  unikátní inkubátor, taková platforma na vysoké škole, kde jsem se mohla svobodně rozvíjet a poznat nové příležitosti.

Využila jsi něco z AIESEC při svém studiu nebo práci?

To teda! Zkušenosti z AIESEC využívám každý den. V nynější práci se mi mnohem přirozeněji spolupracuje s kolegy, komunikuje s klienty, dokážu být proaktivní a sama si organizovat vlastní práci. Přestala jsem mít odpor k administrativě a přijala ji jako součást každé práce. Naučila jsem se hledat řešení a učit se za pochodu. Můžu říct, že mi moje aktivita v organizaci dala i možnost uvědomit si, co od práce chci já. Naučila jsem se, jak nebýt otrokem práce a dělat to, co mne baví.

„Vážím si každého, kdo mi pomohl se rozvíjet, ať už po osobnostní nebo kariérní stránce. Díky nabitým dovednostem se mi otevřela spousta dveří a usnadnil každodenní život.“

Největší pomoc jsem při studiu pociťovala v tom, že pro mne tématika managementu, sociologie, personalistiky, pedagogiky, psychologie apod. nebyla tolik abstraktní. Všechno jsem si dokázala lépe představit a aplikovat.

Na co se tě při pohovoru ptali zaměstnavatelé?

Setkala jsem se se spoustou otázek na své předchozí zkušenosti. Na pohovoru se neptají na pozice a tituly, ale co člověk skutečně dělal. Vždy každého nadchla energie a zážitky, které jsem se snažila předat. Osud mě přivedl do Komunikujeme o.p.s., kde je zaujal můj nezkažený elán, samostatnost, zkušenosti a nadšení pro práci s lidmi.

„Každý hledá v práci něco jiného. Já se řídila srdcem a věřila jsem, že mi zkušenost v AIESEC k něčemu bude. A byla!“